Již pátá Muzejní noc v Uhříněveském muzeu se nesla v duchu historie Uhříněvsi. Workshopy pro děti připomněly průmyslové a výrobní procesy, které zásadně ovlivnily běh našich dějin. Cukrovarnictví, pivovarnictví, výroba cihel... Nechybělo ani ohlédnutí za uhříněveskou železnicí, která letos slaví 155 let od svého vzniku a byla se zdejším průmyslem a výrobou úzce provázaná.
Děti stavěly komín z cihel, potěžkaly si pivní sud, vozily pytel mouky na trakaři, poznávaly obilniny a mohly se také vžít do role malíře v Bubeníčkově ateliéru, který vzpomněl na slavné uhříněveské rodáky - malíře Otu a Jindřicha Bubeníčka. Ve vnitřních prostorách muzea čekala návštěvníky působivá Parní show Jamese Watta, také přednáška Tomáše Bezoušky o železniční trati procházející Uhříněvsí, střípky lákající na budoucí stálou expozici a highlightem se jednoznačně stala výstava Žili jsme tu. Ta vhrkla slzy do oka nejednomu návštěvníkovi. Rozpohybované fotografie z uhříněveského archivu, staré až 150 let, zkrátka zabodovaly, a kdo Muzejní noc propásl, může v uhříněveském muzeu výstavu zhlédnout až do 30. října.
Co jednoznačně bodovalo, byl vypečený fotokoutek, jehož součástí byly vtipné bubliny i foto stěna s historickým snímkem ulice Přátelství.
Za soumraku se Muzejní noc pomalu začala přetavovat v pouliční "párty" doprovázenou severskými a bretaňskými písněmi hudebního dua Zajisté a závěr si vzala "na triko" VioLin, uhříněveská rodačka, která svým pěveckým a houslovým vstoupením zvedla ze židle všechny přeživší a postarala se o famózní tečku za povedeným večerem. "Muzejní noc jsem absolvovala od začátku do konce a musím říct, že bylo krásné sledovat, jak se s přibývající hodinou a obměnou účastníků proměňuje atmosféra i celý charakter akce. Závěr s VioLin, kdy návštěvníci všech generací začali spontánně a velmi nespoutaně tančit, mě až dojal a potvrdilo se mi, že podobné, byť komornější akce dávají velký smysl," komentovala událost paní místostarostka Hana Vagenknechtová.
Děkujeme za každý jeden úsměv a těšíme se zase za rok.