Interaktivní mapa

Interaktivní mapa
MAPA PŘÍSTUPNOSTI

Bezbariérová mapa
GEOPORTÁL

Geoportál Praha

Aktuální vydání

Uhříněveský zpravodaj 10/2017Aktuální číslo - PDF ke stažení

Datum a čas

Dnes je sobota, 21. 10. 2017, 5:09:38

Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

Svátek

Dnes je 21.10.2017

Svátek má Brigita

Státní svátky a významné dny na dnešek:

  • Den původních odrůd jablek

Zítra má svátek Sabina

Aktuální počasí

Počasí dnes:

21. 10. 2017

zata

Bude oblačno až zataženo, ojediněle přeháňky. Denní teploty 14 až 18°C. Noční teploty 10 až 6°C.

Přehrát/Zastavit Další

Návštěvnost

Návštěvnost:

ONLINE: 6
DNES: 263
TÝDEN: 6195
CELKEM: 806417

Exporty do RSS

RSS 0.91 RSS 1.0 RSS 2.0 Atom 1.0

Obsah

Odbor sociálních věcí a zdravotnictví

Úsek sociálně-právní ochrany dětí

Náhradní péče a náhradní rodinná péče

Sociálně-právní ochrana se zaměřuje mj. i na nezletilé děti, jejichž rodiče zemřeli, neplní povinnosti plynoucí z rodičovské odpovědnosti nebo nevykonávají nebo zneužívají práva plynoucí z rodičovské odpovědnosti.

Dětem, jejichž rodiče se krátkodobě nebo dlouhodobě nemohou a/nebo nechtějí o své děti starat, a dětem, jejichž rodiče ani při intenzivní pomoci, podpoře, vedení a kontrole nezvládají dostatečnou péči zajistit /ať např. z důvodu vlastního onemocnění či handicapu, fyzického či psychického, pro nízký věk, nepříznivou sociální situaci, absenci vlastního prožitku fungující rodiny, závislosti na alkoholu nebo jiných drogách, či pro zvýšené nároky na straně dítěte např. z důvodu jeho onemocnění či handicapu, či z jiných příčin/, je třeba zajistit náhradní péči. Zodpovědnost za to, aby byla situace dítěte vyřešena co nejrychleji a způsobem, který nejlépe odpovídá zájmu dítěte, nese stát, který postupy při sociálně-právní ochraně dětí zakotvuje v množství právních předpisů.

Moderní postupy sociálně-právní ochrany dětí v případě nutného pobytu dítěte mimo vlastní biologickou rodinu upřednostňují náhradní rodinnou péči před ústavní péčí, v rámci náhradní rodinné péče pak péči širší rodiny, tj. dalších příbuzných /popř. osob blízkých/ před péčí nepříbuzné osoby.

Naše právní úprava rozlišuje následující formy náhradní péče:

  • péče jiné osoby
  • pěstounská péče a pěstounská péče na přechodnou dobu
  • poručenská péče /je formou náhradní rodinné péče, jestliže poručník o dítě osobně pečuje/
  • osvojení
  • ústavní výchova

Péče jiné osoby, pěstounská péče, včetně pěstounské péče na přechodnou dobu, poručenská péče a osvojení jsou formami náhradní rodinné péče.


Péče jiné osoby

Jestliže o dítě nemůže osobně pečovat žádný z rodičů, může být dítě rozhodnutím soudu svěřeno do osobní péče jiné osoby, která s tím souhlasí. „Jiná osoba“, které se dítě svěřuje, musí být člověkem skýtajícím záruku řádné péče o dítě a musí mít bydliště v ČR. „Jinou osobou“ bývá často příbuzný dítěte, např. prarodič, starší sourozenec dítěte, příp. osoba nepříbuzná dítěti blízká.

Současně se svěřením dítěte do péče jiné osoby soud vymezí i její práva a povinnosti. „Jiná osoba“ není zákonným zástupcem dítěte, těmi zůstávají rodiče, pokud nebyli soudním rozhodnutím zbaveni rodičovské odpovědnosti /v tom případě by bylo nutno současně jmenovat dítěti poručníka/. Práva a povinnosti jiné osoby se vztahují k osobní péči o dítě a k rozhodování v běžných záležitostech dítěte.

Pečující jiná osoba nemá vůči dítěti vyživovací povinnost. Naopak rodičům dítěte zůstává vyživovací povinnost zachována, přičemž výživné ve výši soudem stanovené jsou povinni hradit k rukám osoby pečující o dítě. Soudní rozhodnutí o svěření dítěte do péče jiné osoby může zrušit opět jen soud.


Pěstounská péče

Jestliže nemůže o dítě osobně pečovat žádný z rodičů, může být rozhodnutím soudu svěřeno do pěstounské péče osoby/osob, která/é s tím souhlasí.

Pěstoun, kterému se dítě svěřuje, musí být člověkem skýtajícím záruku řádné péče o dítě a musí mít bydliště v ČR. Dítě může být svěřeno do péče pěstouna /=jedné osoby/ nebo do společné pěstounské péče manželů. I v případě této formy péče se upřednostňuje péče o dítě osobou příbuznou nebo blízkou, je-li to možné.

Pěstoun je povinen a oprávněn o dítě osobně pečovat a rozhodovat v běžných záležitostech dítěte. Pěstoun není zákonným zástupcem dítěte, těmi zůstávají rodiče, pokud nebyli soudním rozhodnutím zbaveni rodičovské odpovědnosti /v tom případě by bylo nutno současně dítěti jmenovat poručníka/.

Pěstoun, nestanovil-li soud v konkrétním případě jinak, má dbát na udržování a prohlubování vztahů dítěte s rodiči a dalšími příbuznými a blízkými osobami.

Pěstoun nemá vůči dítěti vyživovací povinnost. Naopak rodičům zůstává vyživovací povinnost zachována, přičemž výživné ve výši soudem stanovené jsou povinni hradit na účet příslušné pobočky Úřadu práce.
 

Pěstounská péče na přechodnou dobu

Pěstounská péče na přechodnou dobu je relativně nový institut náhradní rodinné péče, zavedený do našeho právního řádu v roce 2006. Ve větší míře však je využívána až od roku 2013, kdy byla přijata tzv. velká novela zákona o sociálně-právní ochraně dětí.

Pěstounská péče na přechodnou dobu je krizovým dočasným řešením zejména pro děti, o které aktuálně nemůže pečovat žádný z rodičů, ale je zřejmé, že v krátké době se budou moci vrátit zpět do péče rodičů, nebo naopak se do péče rodičů nevrátí, ale je třeba vyčkat, než je možno zprostředkovat osvojení /s ohledem na souhlas rodičů s osvojením/. Rovněž mohou být do pěstounské péče na přechodnou dobu svěřeny děti, jejichž rodiče nezajišťovali dostatečným způsobem jejich potřeby a je třeba kontroly, podpory, pomoci, dohledu a také času, aby toho do budoucna byli schopni, nebo aby se, v méně příznivém případě, stalo nepochybným, že je třeba zajistit jinou, stabilní formu péče.

O svěření dítěte do pěstounské péče a do pěstounské péče na přechodnou dobu rozhoduje soud. Pěstounská péče na přechodnou dobu trvá nejdéle jeden rok /s výjimkou případů postupného svěření sourozenců do péče/.

Pěstounská péče a pěstounská péče na přechodnou dobu jsou formami náhradní rodinné péče, které garantuje stát. Tento také zajišťuje formou dávek pěstounské péče hmotné zabezpečení dítěte i odměnu pěstounům dle zákona o sociálně-právní ochraně dětí.

Pěstouni a pěstouni na přechodnou dobu mají dle zákona o sociálně-právní ochraně dětí jasně vymezena práva a také povinnosti. Jsou povinni uzavřít o podrobnostech výkonu práv a povinností dohodu o výkonu pěstounské péče, a to s obecním úřadem, s obecním úřadem s rozšířenou působností, s krajským úřadem nebo s tzv. pověřenou osobou /což jsou osoby, které poskytují sociálně-právní ochranu a mohou uzavírat dohody o výkonu pěstounské péče na podkladě pověření uděleného rozhodnutím příslušného orgánu/.

Pěstouni mají právo na pomoc při zajištění krátkodobé osobní péče o dítě, na pomoc při zajištění celodenní péče o dítě, při zprostředkování odborné pomoci a vzdělávání ve výchově a péči o dítě a na pomoc při zabezpečování styků dítěte s rodiči a osobami blízkými. K povinnostem pěstounů patří zejména umožnit sledování dítěte svěřeného do pěstounské péče a kontrolu naplňování dohody o výkonu pěstounské péče, podporovat /až na výjimky, kdy soud rozhodne jinak/ vztahy dítěte s rodiči a dalšími příbuznými a zvyšovat si znalosti a dovednosti v oblasti výchovy dítěte a péče o něj vzděláváním.

 

Poručenská péče

Jestliže ani jeden z rodičů nemá a nevykonává rodičovskou odpovědnost v plném rozsahu /např. rodiče zemřeli nebo byli zbaveni rodičovské odpovědnosti z rozhodnutí soudu/, soud jmenuje dítěti poručníka.

Poručník je, na rozdíl od pěstouna nebo „jiné osoby“, zákonným zástupcem dítěte.

Poručníkem může být pouze osoba plně svéprávná skýtající záruku řádného výkonu funkce. Se jmenováním poručníkem dítěte musí souhlasit. Pokud to není v rozporu se zájmem dítěte, jmenuje soud poručníkem osobu, kterou rodiče označili, případně některou osobu příbuznou nebo blízkou. Teprve není-li žádná taková osoba, jmenuje soud poručníkem dítěte jinou fyzickou osobu, příp. orgán sociálně-právní ochrany dětí.

Poručník podléhá kontrole soudu, kterým byl jmenován, a pravidelně podává soudu zprávy k osobě dítěte a ke správě jeho jmění.

Jestliže je poručníkem člověk, který o dítě osobně pečuje, náleží jemu i dítěti hmotné zabezpečení stejné jako u pěstounské péče. Práva a povinnosti poručníka pak pro poručenkou péči platí obdobně jako pro péči pěstounskou.

 

Osvojení

Osvojení /čili adopce/ vytváří mezi náhradním rodičem a dítětem, které není jeho biologickým potomkem, právní a rodinný vztah jako mezi rodičem a jeho dítětem. Z právního hlediska se osvojením dostane dítěti stejného postavení, jako by bylo dítětem biologickým. Tzn., že všechny právní vztahy mezi dítětem a jeho biologickým rodičem a jeho rodinou zanikají a naopak se nastolují nově tyto vztahy k osvojiteli a příbuzenské vztahy k jeho rodině.

Osvojením získává dítě příjmení osvojitele/osvojitelů a jeho křestní jméno lze změnit.

Osvojitelem může být pouze zletilá svéprávná fyzická osoba. Dítě mohou společně osvojit manželé, osvojit však může dítě i jen jeden z manželů se souhlasem manžela /až na výjimky, kdy souhlasu není třeba/ nebo jednotlivec žijící i nežijící v partnerském vztahu. Osvojení není možné mezi osobami příbuznými v přímé linii a mezi sourozenci, to neplatí pro náhradní mateřství. Prarodiče tedy dítě osvojit nemohou, např. teta nebo strýc ano.

Osvojitel musí skýtat záruku, že bude pro přijaté dítě dobrým rodičem.

O osvojení dítěte vždy rozhoduje soud. Po uplynutí tří let od soudního rozhodnutí o osvojení dítěte již osvojení nelze zrušit, s výjimkou případů, kdy osvojení bylo v rozporu se zákonem.

Před osvojením dítěte má vždy přednost péče blízkých příbuzných osob dítěte, pokud existují a mají zájem a schopnosti o dítě pečovat.

K osvojení dítěte je zásadně /až na přesně zákonem vymezené případy/ třeba souhlasu rodičů.     

 

Ústavní výchova

Soud může jako nezbytné opatření v zájmu dítěte nařídit i ústavní výchovu. Činí tak tehdy, když do té doby realizovaná opatření nevedla k nápravě, rodiče z vážných důvodů nejsou schopni výchovu dítěte zabezpečit a nebo jsou výchova, stav a vývoj dítěte vážně ohroženy nebo narušeny. Soud před rozhodnutím o nařízení ústavní výchovy vždy zvažuje, zda není možno zajistit péči o dítě a jeho výchovu některou z forem náhradní rodinné péče a v tomto smyslu postupuje před podáním návrhu na nařízení ústavní výchovy dítěte i orgán sociálně-právní ochrany. Naše právní předpisy jednoznačně stanoví, že nedostatečné bytové nebo majetkové poměry rodičů nemohou být samy o sobě důvodem pro nařízení ústavní výchovy.

Ústavní výchova je nařízena nejdéle na tři roky, může být dříve zrušena, nebo naopak dále prodloužena. Zařízení, v němž ústavní výchova dítěte bude probíhat, určuje soud. Při nařízení ústavní výchovy dítěte zůstávají zákonnými zástupci dítěte jeho rodiče. Mají nadále vůči dítěti vyživovací povinnost – její rozsah stanoví při rozhodování o ústavní výchově dítěte soud.

V případech dětí, umístěných ze soudního rozhodnutí v ústavních zařízeních, orgán sociálně-právní ochrany soustavně působí k tomu, aby byly odstraněny důvody, pro které byla ústavní výchova nařízena, tj. vykazuje dítěti a rodičům podporu a pomoc tak, aby rodiče mohli péči o své dítě opět převzít, a/nebo působí k převzetí péče o dítě jinými osobami příbuznými nebo blízkými a/nebo ke zprostředkování náhradní rodinné péče.