Městská část Praha 22
Praha 22

Pomoc pro Terezku

fotografie Terezky

Prosba o pomoc od místní občanky. Nežádá ji pro sebe, ale pro svou kamarádku s postiženou holčičkou. Myslíme si, že to nejmenší, co můžeme udělat, je šířit ji dál. Držíme Terezce a její rodině palce a přejeme hodně sil.

Vážení a milí spoluobčané,

ráda bych se s vámi touto cestou podělila o velmi silný příběh mé kamarádky Veroniky P. Bydlíme s manželem v Uhříněvsi 10 let, máme rok a půl starou dcerku. Za naším domem je dětské hřiště odkud se ozývá smích spokojených a zdravých dětí. Proto se mě dotýká osud Terezky, která neměla bohužel při narození takové štěstí jako jiné děti a její rodina musí překonávat řadu nelehkých překážek.

Věřím, že většina z nás jsou andělé s dobrým srdcem.

 

,,Dne 11.1.2019 se nám život doslova převrátil o 180 stupňů. Bezproblémové těhotenství a pak najednou chaos v porodnici, akutní císařský řez. Ani jsem si Terezku nepochovala. Hned ji začali resuscitovat a odvezli do nemocnice do Prahy. Až pak mi sdělili, že musí podstoupit 72 hodin hypotermie, což je chlazení mozečku, který je poškozený tím, že ji resuscitovali víc než 15 minut. Jsem vyučená zdravotní sestra, a tak jsem věděla, že tak dlouhé resuscitování je průšvih. Další tři dny jsem strávila v nemocnici, byla bolavá po císaři a na oddělení, kde všechny maminky měly svá zdravá miminka a já to svoje neměla. Smutek, brekot, beznaděj. Ale pořád jsem doufala, že bude v pořádku. Když jsem ji poprvé viděla. Bezvládné tělíčko připojené na přístroje. Hypotermie nepomohla a lékaři nám sdělili, že má nenávratně poškozený mozek a když to přežije, tak to bude navždy ležák, který nebude sedět ani mluvit. V tu chvíli jsme se s manželem zhroutili. Prožívali nepopsatelnou úzkost a bolest a ptali jsme se: „Proč my?“ Ale od začátku nám oběma bylo jasné, že ji nikdy nedáme do ústavu a že ji budeme milovat a starat se o ni. Jediné, co nás v tu dobu drželo nad vodou, byli naši starší synové. Jen díky nim jsme to zvládli. A kvůli nim jsem se rozhodla, že budeme bojovat. Lhala bych, kdybych tvrdila, že už jsem vyrovnaná. Nikdy se nevyrovnám. Ale musela jsem se s tím naučit žít. Není večer, kdy bych neuronila slzy. Ale nelituji sebe. Lituji ji, že jí není přáno žít v klasickém dětském světě. Miluju ji takovou, jaká je, ale často mě přepadají myšlenky, jaká by byla, kdyby… Celou situaci se snažím brát jako poslání. Budu dělat vše pro to, abych jí usnadnila život, budu hledat cesty, jak jí pomoct. Už nevěřím na zázrak. Místo hraní na hřišti, kde jsem byla se svými zdravými dětmi, chodíme po doktorech, rehabilitacích… Je to kolotoč. Vše přizpůsobujeme Terezce. První půlrok jsme se nedostali ani z domu, vadil jí kočárek, každý pohyb nebo cesta autem. Máme náročný režim, cvičíme čtyřikrát denně a do toho se snažím být mámou i našim starším synům, kteří jsou naprosto úžasní a pomáhají nám. Chci, aby ostatní maminky věděly, že i když to někdy vypadá na konec světa, tak jsme od přírody bojovnice a musíme se prát za své děti… Chtěla bych být taky jednou z těch, které podpoří maminku v podobné situaci, jako jsem já, a třeba je na začátku své cesty. Bojujte, nevzdávejte se, život někdy není fér a pro mě je úsměv Terezky největší odměna.“

 

Pro Terezku je nyní moc důležité cvičit, chodit do hyperbarické komory (obnovení odumřelých buněk v mozku), podstoupit lázně, pořídit naslouchátka, podstoupit terapii, aby se zmírnily již tak obrovské následky špatného porodu. 

Budu moc ráda a děkuji za jakoukoliv finanční pomoc malé Terezce.

Transparentní účet: 111 00 33/5500, variabilní symbol: 2020015 (účet veden na www.ceskymozek.cz , stav konta, včetně pohybu na účtu je veřejně přístupný).

S. Vinšová

fotografie Terezky

Datum vložení: 11. 2. 2021 10:24
Datum poslední aktualizace: 11. 2. 2021 10:34
Autor: Petra Vaňková