Pražské povstání stálo životy 4000 lidí

Vážení přátelé a spoluobčané,

přesně před 80.lety bylo zahájeno Pražské povstání. Psal se rok 1945 a Praha měla za sebou 6 let těžkého života v takzvaném protektorátu Čechy a Morava.

Pátého května, před 80 lety, byla sobota. Byl to zachmuřený, deštivý den. Od rána byla Praha plná demonstrujících lidí a tyto demonstrace se k polednímu změnily ve skutečný ozbrojený odpor. Tak tomu bylo i u nás v Uhříněvsi, kde se od rána shromažďovali lidé v ulicích. Měli jsme tu malou německou posádku, ubytovanou ve škole, která se ale naštěstí do ničeho nevměšovala.

Pak přišel telegram, že se přes Beroun valí do Prahy americké tanky a brzy tu budou. Všude se začaly nadšeně vyvěšovat české vlajky. 

Tahle naděje se ale nikdy nestala skutečností.

Američané zůstali stát podle dohody se Sovětským svazem v Plzni. A Rudá armáda byla v sobotu 5.května 1945 ještě daleko před Prahou.

Jenže ve středních Čechách byla rozmístěna milionová armáda generála Schörnera, včetně fanatických oddílů SS. Brzy zjistili, že obránci Prahy nemají žádné těžké zbraně a začali povstání brutálně potlačovat. Probíjeli se přes jihozápad Prahy k Američanům. I přes Uhříněves projela jedna jejich silná tanková jednotka.

Hlavní podobu odporu proto měly barikády. Měly ztížit postup nebo úplně Němce zastavit. Také u nás jich vyrostlo několik. Většina byla postavena z klád, kostek a obrubníků v zúžených ulicích kolem kostela Všech Svatých. Jejich obránci ale nebyli vybaveni pro boj s tanky a tak měli štěstí, že na nich nakonec k boji nedošlo.

V centru Prahy takové štěstí ale neměli. Jen na barikádách padlo v Praze na 1200 jejich obránců. K nim je třeba připočítat okolo 300 padlých vojáků Vlasovovy armády, kolem 700 členů Rudé armády a dalších asi 1700 civilistů.

Celkový počet padlých během Pražského povstání byl tedy kolem 4000 lidí.

Pražské povstání mělo v konci války velký význam. Nejenom morální, že se i Češi nakonec chopili zbraní, ale i strategický. Pomohlo totiž udolat poslední velký německý sbor, armádní skupinu Střed generála Schörnera. Dnes se proto Pražské povstání považuje za jednu z největších bitev 2. světové války, svedenou Čechoslováky.

Dnes si tu společně připomínáme tyto historické chvíle. Nebýt těch 4000 padlých, kdoví, kolik by se z Prahy zachovalo a jak dlouho by ještě válka trvala. Jsme jim proto vděční. A společně s těmito oběťmi si připomínáme i všechny ostatní mrtvé, kteří zemřeli v koncentračních táborech, v policejních věznicích a jinde.

Čest jejich památce!

Tomáš Kaněra
starosta