Formy péče rodičů o dítě

Odbor sociálních věcí a zdravotnictví

Úsek sociálně-právní ochrany dětí

Formy péče rodičů o dítě

Rozhoduje-li soud o tom, jaká bude forma péče o dítě /tj. probíhá tzv. řízení „o úpravě poměrů dítěte“ nebo též řízení „o výchově a výživě dítěte“/, může rozhodnout, že dítě bude v péči jednoho z rodičů, ve střídavé péči nebo ve společné péči. Každý případ soud posuzuje individuálně.

Péče jednoho z rodičů dítěte

Dítě je svěřeno do tzv. výlučné péče jednoho z rodičů. Oba rodiče, tzn. i rodič, kterému dítě není svěřeno do péče, jsou zákonnými zástupci dítěte. I rodiči, který dítě nemá ve své péči, náleží rodičovská odpovědnost. Mj. má rodič, který o dítě nepečuje, právo na styk s dítětem. Styk rodiče, který o dítě nepečuje, s dítětem může /ale nemusí/ být upraven soudně. Dítě má právo se s rodičem stýkat a rodič má povinnost jej na styk s druhým rodičem připravit a umožnit ho.

Rodičovské odpovědnosti může rodiče zbavit jen soud.

Jedině soud také může právo rodiče na styk s dítětem omezit nebo tento styk zakázat.

Střídavá péče

Střídavá péče byla zavedena do naší právní úpravy rodinného práva v roce 1998. Střídavá péče znamená, že dítě určitý časový úsek žije s jedním a posléze s druhým ze svých rodičů /např. týden s otcem, týden s matkou, příp. změna po dvou týdnech, po měsíci apod./. Intervaly ani nemusí být stejně dlouhé - potom se střídavá péče v praxi podobá výlučné péči jednoho z rodičů s rozšířeným stykem s druhým rodičem.

Volí-li soud střídavou péči, činí tak proto, že je to v zájmu dítěte, nikoliv rodičů. Zájem dítěte je nepochybně být, pokud je to možné, v péči obou rodičů. Zároveň ale je pro dítě zásadní i zachování okruhu jeho kamarádů, jeho mimoškolních aktivit apod. U starších dětí je soud povinen zjišťovat jejich názor a vyjádření dítěte věnovat patřičnou pozornost.

Společná péče

Dítě může být svěřeno do společné péče rodičů pouze tehdy, jestliže s tím oba rodiče souhlasí. O společné péči o dítě je nejčastěji uvažováno, jestliže rodiče dítěte i po rozvodu zůstávají žít v jednom domě nebo bytě a jsou dohodnuti o výchově i výživě dítěte. Jiným příkladem může být případ, kdy dítě je již ve věku blízkém zletilosti a např. studuje v zahraničí.

Podle čeho soud rozhoduje?

Dle § 907 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, musí rozhodnutí soudu odpovídat zájmu dítěte. Dále se zde stanoví, že soud bere ohled na osobnost dítěte, na jeho vlohy a schopnosti, na jeho citovou orientaci a zázemí, na výchovné schopnosti každého z rodičů, na stávající a očekávanou stálost výchovného prostředí, na citové vazby k dalším osobám. Soud také vždy bere v úvahu, kdo dosud o dítě řádně pečoval a dbal o jeho výchovu, a také, kde má dítě lepší předpoklady pro zdravý a úspěšný vývoj.

Pro posouzení osobnosti dítěte, jeho vloh, schopností a citové orientace a k posouzení výchovných schopností rodiče/rodičů/ může soud zadat vypracování znaleckého posudku.

Soud při rozhodování o svěření dítěte do péče dbá také na právo dítěte na péči obou rodičů a na udržování styku s nimi a na právo rodiče, jemuž dítě nebude svěřeno, na informace o dítěti /např. na informace o jeho zdravotním stavu, školních výsledcích, mimoškolních aktivitách aj./. Soud rozhodování o svěření dítěte do péče přihlíží i ke schopnosti rodiče dohodnout se o záležitostech dítěte a o jeho výchově s druhým rodičem.

Soud má možnost v případě, že shledá, že je to v zájmu dítěte a že žádný z rodičů neskýtá záruku řádné péče o dítě, rozhodnout o svěření dítěte do péče jiné osoby nebo do jiné formy náhradní péče.