Městská část Praha 22
Praha 22

Určování mateřství

Odbor sociálních věcí a zdravotnictví

Úsek sociálně-právní ochrany dětí

Určování mateřství

Určování rodičovství upravuje v Hlavě II., dílu 2., oddílu 1. zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník /dále jen „NOZ“/. K určování mateřství se vztahuje § 775 NOZ. /Toto ustanovení je propojeno s § 426 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních /dále jen „ZŘS“/, který upravuje řízení o určení a popření mateřství s odkazem na přiměřené použití ustanovení týkajících se určení a popření otcovství./

V § 775 NOZ se konstatuje, že matkou dítěte je žena, která dítě porodila. Tato právní úprava je tradiční. Matkou dítěte takto určenou nelze „přestat být“ např. tím, že se matka dítěte „vzdá“, opustí jej, ani tím, že jej „přenechá“ jiné ženě. Určení mateřství se tedy zdá být jasnou záležitostí v případě, že žena porodí dítě ve zdravotnickém zařízení. Narození dítěte má povinnost podle zákona č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, oznámit zdravotnické zařízení, ve kterém se dítě narodilo, a to matričnímu úřadu. Z praxe jsou ovšem známy případy, kdy jako matka dítěte je zapsána v matrice žena, která ve skutečnosti dítě neporodila. Příkladem je případ, kdy dítě porodí ve zdravotnickém zařízení žena prokazující se cizími osobními doklady. Na základě oznámení zdravotnického zařízení je pak právoplatná majitelka dokladů zapsána jako matka dítěte. V případě sporu je třeba postupovat návrhem k soudu na určení mateřství dle § 426 ZŘS. Další situací spornosti mateřství u dítěte narozeného ve zdravotnickém zařízení je záměna dětí v porodnici. Zde je třeba opět postupovat podle § 426 ZŘS, kdy se návrhem k soudu lze domáhat popření mateřství /tzn. matkou dítěte není žena zapsaná jako matka dítěte/ nebo určení mateřství /tzn. matkou dítěte je žena, která to o sobě tvrdí/. Tato situace je komplikovanější tehdy, je-li uveden otec dítěte. Řízení ve věci určení/popření mateřství musí předcházet popření otcovství. Dle současné právní úpravy jsou k podání návrhu na popření otcovství legitimováni zapsaní rodiče dítěte. Toto právo nemá dítě, ani státní zástupce /jako tomu bylo dříve/. Možnost soudu zahájit řízení za určitých podmínek i bez návrhu dle § 793 NOZ je uplatnitelné výhradně ve vztahu k tzv. druhé domněnce otcovství.

Podoba právní úpravy určování mateřství má ještě zvláštní význam ve specifických situacích, kterými jsou narození dítěte mimo zdravotnické zařízení, asistovaná reprodukce, nalezení dítěte neznámé totožnosti, utajené porody a náhradní mateřství.

Narození dítěte mimo zdravotnické zařízení

Pokud se dítě narodí mimo zdravotnické zařízení a ženě je při porodu nebo po něm poskytnuta zdravotní péče, oznamuje narození dítěte lékař, který ji poskytl. Jestliže zdravotní péče nebyla ženě poskytnuta, povinnost ohlásit matričnímu úřadu narození dítěte mají rodiče dítěte /příp. jejich zákonní zástupci nebo opatrovníci/, příp. i jiné fyzické osoby, které se o narození dítěte dozvěděly. Je věcí těch, kteří tvrdí, že jsou rodiči dítěte, prokázat skutečnost, že příslušná žena dítě porodila. Důkazem budou lékařské zprávy, posudky…

Oznamovací povinnost o narození dítěte je nutno splnit do 3 dnů od narození dítěte, pro matku do 3 dnů ode dne, kdy je schopna oznámení učinit, pro jiné fyzické osoby do 3 dnů ode dne, kdy se o narození dítěte dozvěděly. Právem dítěte je být registrováno a mít určeny základní statusové vazby.

Asistovaná reprodukce

NOZ se umělým oplodněním zabývá jen ve vztahu k otcovství. Pokud jde o úpravu mateřství, platí i zde, že právní matkou dítěte je žena, která dítě porodila, bez ohledu na dárcovství vajíčka jinou ženou. Jazykem právníků řečeno: „Genetické mateřství je /zde/ irelevantní“.

Základním právním předpisem upravujícím asistovanou reprodukci je zákon č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů.

Nalezení dítěte neznámé totožnosti

Je-li nalezeno dítě neznámé totožnosti, vždy je prováděno šetření, kdy zdravotnické zařízení podává zprávu k pohlaví dítěte, jeho zdravotnímu stavu a pravděpodobnému datu jeho narození, a orgány policie šetří totožnost dítěte /a jeho matky/. Výsledky šetření se hlásí matričnímu úřadu dle místa nalezení dítěte. Pokud šetření nebylo úspěšné, oznamuje příslušný matriční úřad skutečnost soudu, který určuje jméno a příjmení dítěte a jmenuje dítěti poručníka.

Stejný je postup v případě odložení dítěte do babyboxu. V ČR není problematika babyboxů žádným zákonem zvláště upravena.

K pozdějšímu možnému osvojení odloženého dítěte se statusem nalezence není souhlas rodičů vyžadován, neboť nejsou známi.

Utajené porody

Zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, ve znění pozdějších předpisů, umožňuje ženě s trvalým pobytem v ČR utajení její osoby v souvislosti s porodem za podmínky, že /bývalému/ manželovi matky dítěte nesvědčí tzv. prvá domněnka otcovství. Zdravotnické zařízení realizuje utajený porod na podkladě písemné žádosti ženy. Takto narozené dítě nemá status nalezence, neboť matka je známa. Ta je i nositelkou rodičovské odpovědnosti, nicméně její totožnost je utajována, a tudíž je dítěti jmenován opatrovník. Z tohoto také vyplývá, že pro případ osvojení dítěte z utajeného porodu je vyžadován souhlas matky dítěte, resp. musí proběhnout řízení o tom, zda je třeba souhlasu matky s osvojením dítěte.

Dle odborníků je právní úprava utajených porodů v ČR značně kusá. Neupravuje výslovně možnost matky přehodnotit rozhodnutí o utajení porodu, neupravuje možnost utajeného porodu matky ne plně svéprávné /vč. nezletilé/, nevylučuje utajený porod v případech, kdy se uplatňuje tzv. druhá domněnka otcovství.

Náhradní mateřství

O náhradní mateřství se jedná tehdy, jestliže žena /náhradní matka/ donosí a porodí dítě pro někoho jiného, zpravidla pro pár, který si toto u ní „objednal“.

Jak je výše uvedeno, NOZ v § 775 bez jakékoliv výjimky stanoví, že matkou dítěte je žena, která dítě porodila. Smlouvy o náhradním mateřství NOZ nezohledňuje. Žena – „objednavatelka“, která bývá /ale nemusí být/ dárkyní genetického materiálu – vajíčka, může docílit zapsání jako matka dítěte prostřednictvím osvojení. V § 804 NOZ stanovuje výjimku vyloučení osvojení mezi příbuznými, kdy touto výjimkou je právě náhradní mateřství. Reaguje tím na situace z reálného života, kdy náhradní matkou je např. matka „objednavatelky“.

Pro určení otcovství k dítěti je zásadní status náhradní matky. Pro „objednavatelský pár“ je důležité, aby náhradní matka nebyla ženou, u níž se ve vztahu k porozenému dítěti uplatní tzv. prvá domněnka otcovství. Pokud se prvá domněnka otcovství neuplatní, nastupuje možnost druhé, tj. muž z „objednavatelského“ páru může určit své otcovství k dítěti souhlasným prohlášením spolu s náhradní matkou na matričním úřadu.

V situaci náhradního mateřství mohou nastat komplikace různého druhu. Náhradní matka, tj. žena, která dítě porodila, může odmítnout vzdát se dítěte, nedodržet smlouvu o náhradním mateřství, nedat souhlas k osvojení dítěte. Právní úpravou je považována z titulu porodu dítěte /bez ohledu na existenci smlouvy o náhradním mateřství/ za matku dítěte, což je zákonem stanoveno jako nezpochybnitelné. Dalším příkladem možného sporu je pozdější zájem ženy, která dítě porodila, o vydání dítěte. V neposlední řadě se objevily i případy, kdy dítě, které se narodilo na podkladě smlouvy o náhradním mateřství, „objednavatelský“ pár odmítl přijmout /z jakéhokoliv důvodu/. Soudní praxe ve světě přistupuje k věci nejednotně. Potřeba právní úpravy tzv. náhradního mateřství se výskytem těchto kauz stává naléhavější.