Některé pojmy rodinného práva

Odbor sociálních věcí a zdravotnictví

Úsek sociálně-právní ochrany dětí

Některé pojmy rodinného práva
 

• Rodičovská odpovědnost

Rodičovská odpovědnost je souhrn práv a povinností, která mají rodiče ve vztahu ke svému nezletilému dítěti. Náleží oběma rodičům, a to zcela bez ohledu na to, zda jsou, či byli manžely, či manžely nikdy nebyli. Nositelem rodičovské odpovědnosti je i nezletilý rodič, pokud ovšem nenabyl plné svéprávnosti, nemůže část rodičovské odpovědnosti vykonávat /zastoupení dítěte/.

Má-li dítě pouze jednoho rodiče /např. otec dítěte není uveden/, je tento rodič nositelem rodičovské odpovědnosti sám a sám také vykonává práva a povinnosti z ní vyplývající.

Ve výjimečných případech může být rodič zbaven rodičovské odpovědnosti, a to tehdy, jestliže ji nebo její výkon zneužívá nebo ji nebo její výkon závažným způsobem zanedbává. Rozhodnutí o zbavení rodičovské odpovědnosti může učinit pouze soud. Zvláště posoudí soud otázku zbavení rodičovské odpovědnosti u rodiče, který proti dítěti spáchal úmyslný trestný čin.

V případě pravomocného osvojení dítěte rodičovská odpovědnost rodičů dítěte zaniká a vzniká osvojitelům.

Rodičovská odpovědnost zahrnuje péči o dítě /jeho zdraví a všestranný vývoj/, ochranu dítěte /jak jeho osoby, včetně dohledu nad ní, tak jeho zájmů/, udržování osobního styku s dítětem /tomu odpovídá možnost domáhat se styku s dítětem právní cestou, pokud je v něm rodiči bráněno/, zajišťování jeho výchovy a vzdělání, určování místa jeho bydliště /ve smyslu místa, kde dítě bude bydlet/, zastupování dítěte /v jednáních, ke kterým není dítě právně způsobilé/ a správu jmění dítěte/kterou se rozumí starat se o majetek dítěte do doby jeho zletilosti tak, aby dítě ve svých majetkových zájmech neutrpělo újmu/.

• Výlučná péče o dítě

Tzv. výlučnou péčí o dítě rozumíme svěření dítěte do péče jednoho z rodičů. Vedle střídavé péče a společné péče je toto jedna z forem rodičovské péče o dítě. I v tomto modelu péče zůstává oběma rodičům plně zachována rodičovská odpovědnost.

Více viz text „Formy péče rodičů o dítě“.

• Střídavá péče

Při střídavé péči žije dítě vždy určitý časový úsek s jedním z rodičů a posléze s druhým z rodičů. Přitom dítě vždy pobývá v místě bydliště jednoho z rodičů a posléze u druhého z rodičů, či dítě pobývá na jednom místě – a rodiče se u něj střídají.

Více viz text „Formy péče rodičů o dítě“.

• Společná péče

Pokud oba rodiče souhlasí, může být dítě svěřeno do jejich společné péče. Nejčastěji jsou to případy, kdy rodiče dítěte zůstanou i po rozvodu bydlet v jednom domě nebo bytě a o záležitostech dítěte, včetně jeho výchovy a výživy, jsou dohodnuti.

Více viz text „Formy péče rodičů o dítě“.

• Vyživovací povinnost

Ačkoliv se klienti orgánu sociálně-právní ochrany dětí nejčastěji zabývají výživným pro nezletilé děti, je problematika výživného a vzájemných vyživovacích povinností tak, jak ji upravují současné právní předpisy, mnohem širší.

Existuje vyživovací povinnost:

• mezi předky a potomky vzájemně /tedy nejen rodičů vůči dětem, ale i dětí vůči rodičům a také vzájemně dalších předků a potomků v přímé linii/,
• mezi manžely,
• mezi bývalými manžely,
• mezi registrovanými partnery,
• mezi bývalými registrovanými partnery,
• mezi neprovdanou matkou, resp. těhotnou ženou, proti otci dítěte.

Naopak, vyživovací povinnost např. mezi sourozenci nebo mezi dětmi a novými partnery jejich rodičů /kteří nejsou rodiči dítěte/ naše právní úprava nezná.

Pro vyživovací povinnost dále platí, že:

• vyživovací povinnost rodičů vůči dítěti zásadně předchází vyživovací povinnosti dalších předků vůči dítěti /např. vyživovací povinnost prarodičů nastupuje až tehdy, když rodič své vyživovací povinnosti nedostojí/,
• nejde-li o vyživovací povinnost k dítěti, pak má přednost vyživovací povinnost potomků před předky /např. nemůže-li starší člověk uplatnit své právo na výživu ke svému dítěti, které zemřelo, může ji uplatnit ke svému vnukovi, a teprve posléze příp. ke svým rodičům/,
• vyživovací povinnost mezi manžely předchází vyživovací povinnosti mezi rodiči a dětmi /tj. vůči vdanému dítěti má přednostně vyživovací povinnost manžel/ka a manžel/ka má přednostně před vyživovací povinností k rodičům vyživovací povinnost k manželovi/manželce/,
• vyživovací povinnost /pravděpodobného/ otce dítěte k neprovdané matce dítěte, resp. k těhotné ženě, předchází vyživovací povinnosti rodičů, resp. dalších příbuzných, k této ženě,
• vzdálenější příbuzní mají vyživovací povinnost jen tehdy, nemohou-li ji plnit bližší příbuzní /tj. rodiče – prarodiče – praprarodiče…/,
• mezi registrovanými partnery, resp. mezi bývalými registrovanými partnery je vyživovací povinnost založena na obdobných principech jako mezi manžely, resp. bývalými manžely.

Vyživovací povinnost k dítěti mají oba rodiče a vzniká již založením vztahu rodič - dítě. Každý z rodičů má k dítěti vyživovací povinnost sám za sebe. Rozhodné není, zda rodiče jsou, nebo nejsou manžely.

K vyživovací povinnosti k dítěti více viz text „Výživné pro /nezletilé/ dítě“.

• Náhradní péče

Děti, jejichž rodiče se o ně nemohou/nechtějí/nezvládají dlouhodobě nebo krátkodobě starat, jsou svěřeny do některé z forem tzv. náhradní péče. Přitom platí, že náhradní péče rodinná má přednost před péčí ústavní a že péče příbuzných ze širší rodiny dítěte nebo osob dítěti blízkých má přednost před péčí nepříbuzné osoby.

Naše právní úprava rozlišuje tyto druhy náhradní péče:

• péče jiné osoby,
• pěstounská péče, vč. pěstounské péče na přechodnou dobu,
• poručenství, pokud poručník o dítě osobně pečuje,
• osvojení /adopce/,
• ústavní výchova.

Více k náhradní péči viz text „Náhradní péče a náhradní rodinná péče“.

• Kolizní opatrovnictví

Právo a povinnost zastupovat dítě mají oba rodiče nezletilého dítěte. Je to součást rodičovské odpovědnosti. Nejčastěji takto rodiče zastupují dítě v právních jednáních, k nimž nemá dítě právní způsobilost. Existují ale situace, kdy rodiče své dítě zastupovat nemohou. Jednou z těchto situací je nemožnost zastoupení dítěte rodičem tehdy, jestliže jsou nebo by i jen mohly být zájmy dítěte v kolizi se zájmy rodiče. Pravděpodobnost kolize těchto zájmů je dána už tím, že rodič/rodiče/ a dítě jsou účastníky téhož soudního řízení.

Z toho vyplývá, že pro všechna řízení týkající se péče o nezletilé /v nichž jsou samozřejmě účastníky řízení rodič/e dítěte i dítě/ platí, že rodič nemůže dítě v řízení zastoupit. Soud tedy pro účely řízení jmenuje dítěti opatrovníka, jímž bude zastupováno. Opatrovníkem jmenuje zpravidla orgán sociálně-právní ochrany dětí, tj. v našem případě Městskou část Praha 22 – Úřad městské části Praha 22. Kolizní opatrovnicí dítěte v řízení je pak některá z pracovnic zdejšího úseku sociálně-právní ochrany dětí. O jmenování opatrovníka rozhoduje soud usnesením, které doručuje opatrovníkovi i rodičům dítěte. Proti usnesení o jmenování opatrovníka je možno podat odvolání.

Jiným případem je řízení ve věci nezletilého dítěte, které se dopustilo jinak trestného činu. V tomto soudním řízení opět nemohou rodiče dítě zastupovat a dítě musí být zastoupeno advokátem. Rodiče dítěte, stejně jako orgán sociálně-právní ochrany dětí, jsou účastníky tohoto řízení.

• Styk rodiče s dítětem

Rodič má právo již jen z titulu, že je rodičem, se osobně stýkat s dítětem, které je svěřeno do péče někoho jiného /dokonce rodič nemusí být ani nositelem rodičovské odpovědnosti/. Tomuto právu rodiče odpovídá povinnost toho, do jehož péče je dítě svěřeno, styk rodiče s dítětem umožnit, dítě na něj připravit a s rodičem na tomto spolupracovat. 

Výslovně naše právní úprava povinnost rodiče stýkat se s dítětem nestanoví. V komentáři k novému občanskému zákoníku se dovozuje, že z pojetí rodičovské odpovědnosti má rodič nejen právo, ale i povinnost se s dítětem stýkat – i s přihlédnutím k tomu, že má dítě právo na styk s rodičem. Problémem ovšem je, jak plnění této povinnosti vymoci, resp. vykonat, a zda by to vůbec mohlo být v zájmu dítěte.

Pokud jde o dítě, naše právní úprava /v souhlase s mezinárodními úmluvami/ zdůrazňuje právo dítěte na styk s rodičem. Jestliže ho dítě odmítá, je třeba se včas důkladně zabývat příčinami jeho postoje. Pokud je v zájmu dítěte, aby byly jeho vazby s rodičem rozvíjeny, postup státu by měl vést osobu, které je dítě svěřeno, k tomu, aby na dítě pozitivně ke styku s rodičem působila. V každém případě je třeba postupovat přísně individuálně, podle konkrétní situace. Je např. zásadní, zda odmítavý postoj dítěte k rodiči je založen na základě jeho vlastní negativní zkušenosti s rodičem, či zda byl v dítěti vyvolán manipulací ze strany osoby, které je dítě svěřeno do péče.

Naše právní úprava se zabývá jen osobním kontaktem dítěte s rodičem. Kromě styku přímého s osobním kontaktem, a to jak volného, tak omezeného, existuje ale i styk nepřímý – různé formy komunikace rodiče s dítětem prostřednictvím dopisů, SMS, telefonických hovorů, elektronickou poštou nebo internetovou komunikací /Skype, Facebook apod./. Tímto způsobem je možno realizovat styk rodiče s dítětem tehdy, když není možné osobní setkání /např. pro velkou vzdálenost/.

Více ke styku rodiče s dítětem v textu „Styk rodiče s dítětem“.